Jaká byla olympiáda, ptáte se?
Tak se pohodlně usaďte a pojďte si o tom něco přečíst.
Sportovce možná překvapí, že to celé začalo už v pátek večer, když se sešel olympijský výbor ve složení Saláta, Číči, Zíťase, Jeníka, Natky a mě. Měli jsme povinnost a vlastně i potěšení připravit herní pole, dohlédnout na dodržování fairplay a v neposlední řadě se taky dobře pobavit. Mimo
to si výbor pro ostatní připravil pár chuťovek pro pobavení.
V sobotu ráno pak dorazili sportovci – kluci, holky, mladší, starší – no shrnul bych to abecedně od Anety po Zlatku. Účast byla náramná a hlavně všichni přijeli sportovně naladění. Salát z toho byl tak na měkko, že se hned musel se všemi pořádně přivítat. V tom se nenechal zahanbit ani Kočičák a přesto, že se se všemi vítal s mnohem menší vervou, tak to doháněl každou hodinu. Když dorazili poslední z účastníků, zahájili jsme oficiálně hry tradiční krátkou ceremonií, netradičně s pěveckým doprovodem.
Hned na to jsme se vrhli do prvních disciplín – a řeknu vám tolik těsných a napínavých zápasů jsem ještě neviděl. Ale ačkoliv se všichni snažili, co mohli, byl dopoledne pokořen pouze jeden rekord. Ano, Kočičákův běh s klackem byl opravdu legendární, snad se inspiroval u Zíťi, který byl sice také legendární, ale spíš ve své komičnosti.
A pak to přišlo, posilnili jsme se obědem – sekanou a kaší a rekordy začaly padat jak zralé švestky. V každé další kategorii padl nějaký rekord – ať už to bylo Zlatčino exování půllitru šťávy, Lucky honění špalku kolem chaty, Anetin hod vlaštovkou, Jeřábův hod holinkou, nebo opět Číčův běh pozpátku. Hod šiškami na terč (rozuměj kýbl) byl překonán dokonce ve třech kategoriích – Matouš ho překonal za pány, Teruš za dámy a Salát za starou gardu. Jeníka to nadchlo tak, že každou chvíli naším sportovkyním složil nějakou báseň
Po večeři v neexistujícím hangáru pak už následovala jen volná zábava u táboráku a večer hurá na kutě na nebíčko. Další den nás čekal už jen úklid chaty, vyhlášení pořadí, Natčina nedobrovolná sprcha, krásné ceny pro všechny zúčastněné, a pak už loučení s nějakou tou slzou a cesta domů.
Nevím jak vy, ale myslím si, že minimálně za celý olympijský výbor můžu říct, že my jsme si akci užili a těšíme se, až všechny uvidíme na nějaké další – třeba na dárkování!
-za všechny organizátory
Sysel